Flamenco jako obor studia: flamenkologie

V polovině 20. století se flamenco stalo předmětem odborného studia. Od padesátých let se začala vydávat řada muzikologických a antropologických studií o flamencu. V roce 1954 vydala společnost Hispavox 1. Antología del Cante Flamenco, nahrávku ovlivněnou orchestrálním a zidealizovaným pojetím cante.

 

V roce 1955 publikoval Anselmo González Climent esej nazvaný Flamencología. Tím výrazně pozvedl prestiž flamenca a jeho studia, protože se na něj začala uplatňovat stejná akademická metodologie jako v hudební vědě. Zároveň se dílo stalo základem pro pozdější studie tohoto žánru.

 

V roce 1956 se konal „I Concurso Nacional de Cante Jondo de Córdoba“. O dva roky později byla v Jerezu de la Frontera založena první Katedra flamenkologie, nejstarší akademická instituce věnovaná studiu, uchovávání, výzkumu, propagaci a obraně flamencového umění.

 

V roce 1963 vydali Ricardo Molina – básník z Córdoby – a Antonio Mairena – sevillský zpěvák flamenca (cantaor) – dílo Mundo y Formas del Cante flamenco, základní referenční knihu pro poznání flamenca. Publikace popisuje a srozumitelně vysvětluje rozmanitost stylů a palos. Vypráví historii cante a tvrdí, že flamenco bylo výlučným výtvorem Romů, kteří si je udržovali v intimním prostředí, dokud se jím nezačali živit.

 

Tato kniha také rozlišuje mezi „cante grande“, kterým označuje romské cante, a „cante chico“, chápaným jako „aflamencamiento“ lidových písní z Andalusie a bývalých kolonií.

 

Dílo Moliny a Maireny zavedlo do flamenkologie jako výzkumné linie „neojondismo“ a „tesis gitanista“.

 

Další autoři rozpracovali tzv. „tesis andalucista“, která hájila názor, že flamenco je andaluský produkt, jenž se plně rozvinul právě v tomto regionu, a že jeho palos mají původ v andaluském folkloru. Zároveň zastávali, že andaluští Romové zásadním způsobem přispěli ke vzniku flamenca.

 

V tomto kontextu se zdůrazňovala výjimečnost tohoto žánru mezi romskou hudbou a tanci v ostatních částech Španělska a Evropy. V současnosti se stále častěji přijímá sjednocení andalucistické a gitanistické teze.