Petenera
Peteneras jsou flamencový palo založený na sloce ze čtyř osmislabičných veršů. Opakováním některého verše a přidáním dalšího verše ve funkci ripia, který bývá obvykle „Madre de mi corazón“, se sloka rozšíří na šest nebo více veršů. Je to zpěv s melancholickými, smutnými texty, který se interpretuje pomalu a sentimentálně, i když existují starší verze s rychlejším rytmem a méně ponurými tématy.
Petenera hudebně existovala už předtím, než byla přizpůsobena flamencu. Podle některých badatelů je petenera příbuzná se zarabandou (17. stol.). Svůj název vděčí zpěvačce z Paterna de Rivera (Cádiz), která žila na konci 18. století a říkalo se jí „La Petenera“.
U tohoto zpěvu existuje stará a moderní verze. Může být krátká a dlouhá (chica nebo grande). Dlouhá petenera, na rozdíl od krátké, není určená k tanci. Krátká se tančí za doprovodu tleskání (palmas).
Původ petenery je mezi znalci flamenca předmětem diskusí. Někteří tvrdí, že pochází z Ameriky, protože petenera je také název stylu hudby a tance jarocho z oblasti Veracruz (Mexiko), jiní zase zastávají názor, že její původ je španělský.
Na konci 19. století proslavil svou interpretaci petenery zpěvák José Rodríguez Concepción, známý jako „Medina el Viejo“. Tuto verzi převzal další velký zpěvák: Antonio Chacón. Od něj přešla k Niña de los Peines, která vytvořila vlastní, melodicky obohacenou verzi, již později převzali další cantaores, jako Pepe el de la Matrona. Koncem 19. století se tanec petenery stal velmi populárním, natolik, že se ve školách tance vyučoval po seguidillas sevillanas.
Zpěv, jemuž Federico García Lorca věnoval báseň „Gráfico de la petenera“ ve svém díle Poema del cante jondo (1931). Dokonce byl interpretován na klavír jako doprovod k „La Argentinita“ v historické nahrávce.
Jedno z děl skladatele Pabla Sarasateho nese název Peteneras, Caprice espagnol, Op. 35 a je určeno pro housle a klavír.
Jak zpěv, tak tanec petenery byli historicky opředené haló pověr. Říkalo se, že petenera přináší smůlu těm, kdo ji interpretují.
