Flamencový tanec

Flamencový tanec se podobá středně náročnému fyzickému cvičení. Jeho přínosy pro fyzické i psychické zdraví jsou prokázané, a tak vznikla i „flamencoterapie“.

 

Typickým znakem flamencového tance je dupání nohama a vášnivý temperament. Tento tanec představuje třetí složku flamencového umění a má historické pozadí úzce spojené s vývojem španělské kultury.

 

 

Původ a vývoj flamencového tance

 

Jeho původ najdeme v okrajových komunitách na jihu Španělska. Jak tanec, tak hudba byly už ve starověku ovlivněny Řeky a Římany. Později na ně působila také arabská, židovská a dokonce i indická kultura. S příchodem muslimů a Židů na Pyrenejský poloostrov převzala už rozkvétající hudba a tanec, zrozené v Andalusii, některé prvky z těchto kultur.

 

Dnešní flamencový tanec a hudba jsou tedy výsledkem staletí vlivů a sjednocování mnoha multikulturních prvků.

 

Spolu s prudkým rozvojem flamencové hudby se rychle vyvíjel i tanec, který se poprvé objevuje v 18. století v již strukturované a rozpoznatelné podobě.

 

Vášniví bailaoři ohromovali publikum v tehdejších hudebních kavárnách – v takzvaných „cafés cantantes“. Brzy začali zpěvákům brát část jejich slávy. Po staletích kulturní fúze se umění, které se zrodilo v jeskyních jako forma vyjádření romské komunity a dalších utlačovaných kultur, pozoruhodně vyvinulo. Výsledkem je propojení zpěvu a flamencového tance, které si získalo celý svět.

 

Podle emocionálního charakteru, melodických frází a tradic, které stojí za každým zpěvem, se tanec projevuje v více než padesáti různých palos. Jak flamencový tanec, tak hudba zahrnují výraznou osobní improvizaci. Tanec se utváří prostřednictvím spontánních projevů emocí bailaora v každém okamžiku.

 

 

Jak vystupují bailaoři flamenca

 

Při vystoupení zůstává bailaor/ka nebo tanečník/ice obvykle prvních pár okamžiků po začátku melodie nehybný/á. Vnímá brnkání kytary, tleskání a zpěv, dokud nepřijde okamžik inspirace. Poté on nebo ona spustí vášnivý flamencový tanec v souladu s písní. Během vystoupení často uvidíme i výrazné mimické projevy samotného bailaora/bailaorky.

 

Úkolem bailaora je především vyjádřit tancem text písně. Provádí jemné a elegantní pohyby paží, které kontrastují s energickými údery nohou silně dopadajících na zem. Dvojice, většinou složené z muže a ženy, bývají ještě intenzivnějšími tanci. V takovém případě si bailaoři udržují pevný, stálý a až agresivní pohled. Výsledkem je soutěž v náruživosti mezi oběma.