První flamenco zpěváci (cantaores)

Má se za to, že Tío Luis de la Juliana z Jerezu byl prvním flamenco zpěvákem (cantaor) v dějinách. Dosud však nebylo ani prokázáno, že skutečně existoval.

 

První doložené zmínky máme o umělcích z 18. století v Triáně (Sevilla). Spolu s Cádizem a Jerezem je Sevilla místem, kde se flamenco proměnilo v umělecký žánr. Uveďme několik výrazných osobností:

 

„El Planeta“ – narozený patrně v Cádizském zálivu, konkrétně v Puerto Real – zpíval seguiriyas a tonás v této sevillské čtvrti. Jeho hlavním žákem byl „El Fillo“. Cikán rovněž z provincie Cádiz, který měl milostný vztah s „La Andonda“.

 

„La Andonda“ byla zřejmě první, kdo zpíval soleá. Tento palo se ale připisuje také jiným triánským rodinám, jako „los Pelaos“ nebo „los Cagancho“. V té době se zpívaly také martinetes a romances, styly příbuzné s toná.

 

V oblasti Los Puertos (označení, které v „geografii zpěvu“ zahrnuje města v zálivu a na severozápadním pobřeží Cádizu: San Fernando, Chiclana de la Frontera, Puerto Real, El Puerto de Santa María a Sanlúcar de Barrameda) a v Jerezu de la Frontera vznikla významná flamencová centra.

 

Paco de la Luz byl legendární zpěvák seguiriyas (seguiriyero). Z něj pochází téměř všichni velcí zpěváci (cantaores) z Jerezu: „Loco“ Mateo, Manuel Molina, Joaquín Lacherna, Diego „El Marrurro“ nebo Merche „La Serneta“.

 

V Cádizském zálivu vešli do dějin zpěváci (cantaores), jako byli „El ciego la Peña“, Enrique „El Gordo“, Enrique Jiménez Fernández „El Mellizo“ nebo Curro Durse.