Chuflas

Chuflas jako flamencový palo jsou formou zpěvu, tance a kytarového doprovodu v uvolněném, žertovném stylu. Dnes jsou prakticky pohlceny bulerías.

 

V roce 1901 se v ilustraci flamenca, která byla publikována v příloze „Alrededor del Mundo“, zmiňuje Antonio de la Rosa „El Pichiri“ jako bailaor de chufla („de bailes análogos a los de los negros tangos“).

 

Současné bulerías sdílejí s chuflas velký počet prvků. Je dokonce velmi pravděpodobné, že chuflas jsou palo starší než bulerías; a to až do doby, než se bulerías ustálily v repertoáru jerezských, cádizských a sevillských zpěváků z počátku 20. století. Chuflas tak mohly být původní cádizskou variantou bulerías.

 

V roce 1906 nahrál „El Pena“ otec chuflas, které potvrdily jejich příbuznost s bulerías. Nahrál je také Garrido (Jerez). V tomto případě je ale zaznamenal v durovém modu cádizských bulerías a cantiñas.

 

V Cádizu se chuflas provozují se zcela osobitým půvabem a šarmem tohoto flamencového města.

 

Rytmus chuflas je totožný s rytmem bulerías, ale klade větší důraz na trojdobý charakter než bulerías; je zjevně ovlivněn soleares a cantiñas. Tonalita chuflas je také stejná jako u bulerías, může být tonální (moll nebo dur), nebo tónina v rámci flamencového modu. Přijímají všechny typy textů, stejně jako bulerías. Přednost má osmi-slabičná čtyřverší nebo pětislabičná tercetilla (alegría).

 

Jednou z jejich nejvýznamnějších interpretek byla Mariana Cornejo.