Caracoles

Caracoles jako palo flamenco mají svůj původ v tanečních cantiñas, konkrétně v cantiñě nazývané „La caracolera“. Jejich rozvoj se datuje na konec 19. století v Madridu. Různí cantaores postupně caracoles obohacovali o tercios – texty či melodické verše – nebo je propojovali s jinými cantiñas.

Za prvního, kdo tento zpěv pozvedl, je považován José de Sanlúcar, ještě předtím, než jej Antonio Chacón udržel a rozšířil. Později jej jako palo zachovali další cantaores, například El Niño de Almadén. V současnosti se tento zpěv používá jen velmi málo.